Játra mají v organismu podobně jako ledviny tzv. detoxikační úlohu. Jsou tedy orgánem, který zbavuje tělo škodlivin, a to jak tělu vlastních, tak i přijatých v potravě. Z toho vyplývá, že při zhoršení funkce jater je organismus „otravován“ zevnitř a trpí tím všechny ostatní orgány. Kromě toho je při onemocnění jater narušen metabolismus mnoha důležitých látek – tuků, cukrů, vitamínů, minerálů, aj. Příčiny selhání jaterních funkcí mohou být různé – např. vrozené, infekční, parazitární, otravy, zatučnění u obezních zvířat, nádory a další.
Steatóza jater (lipidóza, ztukovatění, tuková dystrofie) je charakterizována přítomností nadměrného množství tuku v jaterních buňkách. Normální obsah tuku v játrech je okolo 5 %, při steatóze jater nastává patologické zvýšení obsahu tuku na 20 až 45 %. Při zvýšeném obsahu tuku v jaterních buňkách dochází ke snížení až úplné zástavě jejich metabolické aktivity, což výrazně narušuje funkci jater.
Jedním z nejčastějších zdravotních problémů, kterým lze předcházet v chovech pet ježků je obezita. Stejně jako u jiných živočichů, včetně člověka, se obezita vyskytne díky vysokému obsahu tuků ve stravě a nedostatku pohybu. Zatímco baculatý ježek může být roztomilý a vypadá zdravě, může obezita v tomto malém stvoření vést k vážným zdravotním problémům a může dokonce zkrátit jeho život.
Bohužel výrobci krmiv pro pet ježky asi málo studovali potravu divokých ježků. Mnoho komerčních potravin opatřených nápisem "pro ježka" jsou prostě jen krmiva pro jiné druhy zvířat s novou etiketou. Tím pádem na trhu chybí potrava s požadovanými nutričními hodnotami, které toto zvíře potřebuje. A protože ježek může přežít na krmivech pro jiná zvířata a dokonce i lidské stravě, mnozí majitelé rádi experimentují se stravou pro jejich mazlíčka.
Překrmování těchto komerčních a lidských potravin s vysokým obsahem tuků v kombinaci s nedostatkem pohybu vedou k nezdravé nadváze ježka. Nebezpečí pro tlusté ježky je jaterní lipidóza, stav způsobený nadměrným množstvím tuku, který se shromažďuje v játrech. Může dojít až ke kolapsu jater, jakmile je určitá část buněk v játrech nahrazena tukovými buňkami. Pak se začnou v játrech hromadit toxiny, což vede k nesprávné funkci mozku.
Během časných stadií tohoto onemocnění se ježek může stát letargický, vykazuje neobvyklé chování a dochází ke ztrátě chuti k jídlu. Protože postupující onemocnění jater má účinky na mozek, může ježek začít trpět záchvaty a být agresivní vůči svému majiteli. Postup onemocnění v časném stadiu může být zastaven přechodem na dietu s nízkým obsahem tuku a umožněním a motivací ježka k dostatku pohybu i mimo ubikaci.
Nejjednodušší způsob jak odhalit první příznaky onemocnění jater je sledovat žloutnutí kůže v horní oblasti předních nohou a břicha. Pokud jsou již játra více zasažena a začínají se zvětšovat, může být při otočení ježka na záda zřetelně viditelná boule na břiše pod hrudním košem. Také často, ale ne vždy má ježek velmi tmavou stolici s příměsí zeleného hlenu. Pokud zjistíte některý z těchto příznaků, měli byste navštívit veterináře. Ten na základě vyšetření stanoví míru zatučnění a poškození jater a nasadí potřebná léčiva. Diagnostika se většinou provádí vyšetřením krve, v níž nacházíme ve zvýšené míře jaterní enzymy, které se za normálních okolností nacházejí pouze uvnitř zdravých jaterních buněk a jejich hladina v krvi je tudíž nízká. Podle výše hladiny těchto enzymů se pak určuje míra poškození jater. Dále je možné provést také rtg nebo sonografické vyšetření, které odhalí zejména nádorové změny.
Funkce jater jako základního metabolického orgánu spočívá v ovlivňování metabolismu sacharidů, tuků, dusíkatých látek a hormonů. Vzhledem k rozsáhlé funkci jater jsou důsledky hepatopatií v chovech velmi závažné. Prakticky při všech typech hepatopatií dochází k narušení reprodukčních funkcí, snížení laktace, změnám ve složení mléka, snížení imunity a zvýšení citlivosti zvířat ke stresům.
Steatóza jater vznikající v období kolem porodu má závažné zdravotní důsledky, dochází k vážnému narušení zdravotního stavu, které vede často k úhynu samic. Silná steatóza jater zvyšuje morbiditu a mortalitu prakticky všech běžných onemocnění. Terapie hepatopatií a zvláště těžké steatózy jater je velmi pracná, drahá a bohužel má nízkou úspěšnost. Z tohoto důvodu je nutno klást důraz především na prevenci vzniku hepatopatií.
Lipidóza jater u samice morčete. Zvíře jevilo v posledním týdnu gravidity klinické příznaky ketózy a uhynulo krátce po porodu pěti mrtvých mláďat v různém stádiu vývoje.
Poměrně častým problémem je u ježků akutní zatučnění jater již během březosti. Symptomy lze odhalit již během posledních asi 10 dnů před porodem. Patří mezi ně celková malátnost, nechutenství, zvracení, zelený průjem, žloutenka a svědění. Ježek může mít všechny příznaky, ale také může mít pouze jeden. Po porodu se stav obvykle upraví sám do několika dnů, je však vhodné podávat podpůrné prostředky (vhodné jsou kapky z Ostropestřce mariánského) a hepatickou dietu.
Díky velkým zásobám tělesného tuku dochází v poporodním období k masivní lipomobilizaci a uvolňuje se velké množství mastných kyselin, které játra nejsou schopna zpracovat, a proto dochází k jejich hromadění v jaterních buňkách. Tím se stává velmi dobrá kondice samic před porodem predispozičním faktorem pro rozvoj lipomobilizačního syndromu.
U obézních samic dochází ke zvýšené mobilizaci tuku a rozvoji lipomobilizačního syndromu při všech poruchách zdravotního stavu, ať už jde o infekce, orgánové nebo metabolické poruchy, vznikající i jindy než v období kolem porodu. Nejčastější příčinou rozvoje lipomobilizačního syndromu je neadekvátní výživa v období odpočinku mezi porody a v první fázi laktace. V období mezi porody krmná dávka často obsahuje nadbytek energie, dochází k nadměrnému ukládání tuků v organismu a naopak v poporodním období je častý energetický deficit, způsobený nedostatečnou koncentrací energie v krmné dávce, neboť v poporodním období, kdy samice potřebuje maximum energie, přijímá málo krmiva. Proto dochází k mobilizaci tělesných rezerv a hubnutí zvířat. Steatóza jater vzniká nejčastěji v druhém a třetím týdnu po porodu, přičemž může dojít až ke vzniku jaterního koma a úhynu samice.
Léčba takto postižených samic je velmi náročná, hlavně na čas a psychiku chovatele. Pokud už se Vám podaří všimnout si, že se samicí není něco v pořádku, protože ježci toto onemocnění stejně jako všechna ostatní umí dovedně maskovat prakticky až do chvíle, kdy jsou již na pokraji smrti, je především nutné počítat s tím, že bude potřeba přibližně každé tři hodiny krmit její mláďata nebo jim najít náhradní matku, neboť samice nebude schopna se o ně sama postarat. I kdyby laktace zůstala zachována, je pro miminka nežádoucí od nemocné matky pít, protože dochází k takovým změnám ve složení mléka, že je jeho požívání pro ně život ohrožující. Také samičku bude třeba pomalu rozkrmovat a hlídat, pokud možno nenásilnou formou, neboť každý sebemenší stres onemocnění ještě zhorší. Na rozkrmení jsou vhodné vysoce energetické preparáty s minimálním nebo pokud možno žádným obsahem tuku. Pokud se Vám nemocnou samičku podaří vyléčit, můžete hovořit o velikém štěstí. Zahraniční zdroje při rozvinuté poporodní lipidóze jater uváději mortalitu až 80%.
Další využití takové samičky v chovu je na uvážení chovatele. Paradoxně další březost a porod může probíhat naprosto bez komplikací. Před opětovným připuštěním by ale bylo vhodné provést vyšetření krve a případně kontrolní sono. Pokud jsou jaterní enzymy v krvi přítomny, pak je lepší znovu nepokoušet štěstí a samičku z chovu vyřadit.