Zdraví a nemoci

Chcete-li mít ježky v dobré kondici a zdravotním stavu, je nezbytný racionální přístup k jejich krmení, chovu, péči v optimálních podmínkách, hygieně a zajištění pohybu. Pokud něco víte o nemocech, budete jistě souhlasit, že je snazší je léčit dříve, než propuknou naplno. Z tohoto důvodu byste každé zvíře měli čas od času prohlédnout, což u ježků není vždy snadné vzhledem k jejich způsobu obrany. Je rozhodně jednodušší starat se o domácí zvířata, která se neschoulí do pichlavého klubíčka ve vašich rukou.

Stříhání drápů

Ne každý ježek snáší stříhání drápů, ale je to bohužel nutné. Musíme být opatrní a zkrátit pouze špičku - ježci mají drápy jako psi nebo kočky a je velmi snadné je zkrátit příliš. Pokud budeme nešikovní, dráp ježkovi bude krvácet a tím zvíře vystavíme zbytečnému stresu. Pokud už jsme nešikovní byli, je dobré mít po ruce přípravek Blood Stop, kterým zastavíme mírné krvácení. Nejvhodnější pro stříhání drápků jsou pro začátečníky gilotinové kleště. Prakticky s nimi nemůžete ježka zranit, zle se však na dráp nasazují, zvlášť na předních nohách. Při troše praxe se celkem dobře drápy stříhají klasickými nůžtičkami na drápy, protože se s nimi lépe manipuluje, když si musíte druhou rukou držet ježka. Nejlepší však je, když Vám ježka drží někdo jiný a Vy máte volné obě ruce na manipulaci s konkrétní nohou a kleštěmi. Pokud se na stříhání drápů vrhnete ve dvojici, je nutné, aby ježek znal oba lidi, kteří s ním manipulují, jinak se stočí do klubíčka a neostříháte nic.

Mně se nejvíc osvědčily štípačky na nehty z klasické lidské manikúry. Nejlépe se mi s nimi manipuluje, když stříhám drápy ježkovi sama. Někteří si nechají drápky ostříhat tak, že si je hřbetem opřu o svůj hrudník a nohy nechám "propadnout" mezi dva prsty, kterými si je přidržuji. Nejlepší je tuto proceduru absolvovat hned po probuzení ježka, kdy ještě není úplně rozkoukaný a nesnaží se tudíž pláchnout. Pokud se pláchnout snaží, využívám kluzkého povrchu, na který ježka postavím a přidržuji si pouze nohu, kterou momentálně potřebuji. Ježek tak nemůže utéct a zároveň se nemůže zranit. Někteří majitelé ježků, kteří mají problémy se svinováním ježka do klubka využívají vanu s pár cm teplé vody. Ježek se ve vodě nemůže zabalit, a tak mu lze poměrně snadno nohy uchopit a drápky ostříhat. My však tuto zkušenost nemáme, známe ji pouze z doslechu.

 

Anatomické zvláštnosti

Ježci mají některé anatomické zláštnosti, které mohou vylekat majitele, který má ježečka poprvé nebo nemá dostatek zkušeností. První z nich je asi 3 cm dlouhý pruh holé kůže uprostřed hlavy. Není to nic divného, mají to všichni Pygmy ježci.

Další zvláštností je jakási bradavička na spodní čelisti, ze které obvzkle vyrůstá pár delších chloupků, přirovnat se dá nejlépe ke kozím vousům. Někteří ježci ji mají, jiní ne. Tato bradavička na čelisti je úplně normální, pokud se však objeví bradavice, puchýřky či vyrážka na jiné části těla, měli byste navštívit veterináře. 

Poslední fyzická zvláštnost je rozdílný počet prstů na předních a zadních nohách. Všichni pet ježci mají na zadních nohách čtyři prsty, na předních však někteří mohou mít paspárky. Tento pátý prst ježka v ničem neomezuje, je však třeba na něm stříhat drápy stejně jako na všech ostatních.

 

Nejčastější zdravotní problémy ježků

1. Ztráta ostnů - je přirozený proces, vedoucí k výměně tenkých a jemných bodlin z dětství v ostny větší a silnější, které bude ježek mít do konce svého života. Ztráta ostnů se vyskytuje opakovaně - na 4, 6, 9, 12 a 16 týdnu věku (termíny jsou pouze přibližné, u každého ježka je čas výměny bodlin individuální), výměna trvá od několika dní do několika týdnů (nejdelší je poslední - až 30 dnů). Během této doby jsou ježci nervózní, protože nové ostny jim dráždí pokožku - nedotýkejte se ostnů, a obecně omezte "návštěvy" terária. I při quillingu je ale třeba s ježkem každý den manipulovat. V době výměny bodlin se může změnit charakter ježka. 

2. Režim spánku - ježek, který je vystaven chladnějším teplotám než 18-20 °C se může dostat do režimu spánku. To znamená, že náš ježek se bude třást, bude mít studené nohy a břicho. Trvá-li tento stav trvá delší dobu, může vést k ježkově smrti. Náprava takového stavu je jednoduchá: zahřát ježka ve svých rukou, nebo na břiše pod oblečením. Někteří ježci hůře snášejí zimu a mohou se snažit zhibernovat i při doporučených teplotách. V takovém případě je nutné teplotu ještě o pár stupňů zvýšit, třeba použitím výhřevné podložky nebo topné žárovky, která bude pro ježka i vhodnou světelnou stimulací. O hibernaci a jejích záludnostech máme samostatný článek.

3. Přehřátí - nastane, když teplota v teráriu bude dlouhodobě větší než 28 °C. Ježek pak může být méně aktivní, otupělý, nechce si hrát a chovat se. V takovém případě okamžitě snižte teplotu na 20-22 °C.

4. Stres - měli bychom se mu snažit předejít. Stresovaný a rozzlobený ježek se nejen může stočit do klubíčka, nebo utéct, ale stres ježkům způsobuje i průjem a zvracení.

5. Ježčí nohy - ježci se pohybují na různých površích, ale ne vždy tam, kde by měli. Z tohoto důvodu je třeba sledovat, v jakém stavu jsou jejich nohy (a délka drápků). Je možné, že se ježek o něco zachytí a nebude se moci sám osvobodit. Tehdy je třeba, abyste mu pomohli, a ujistili se, že je vše v pořádku. Pokud by zvíře jevilo nějaké znepokojivé příznaky, jako je krvácení, měli byste navštívít veterináře. Jako vhodnou rychlou pomoc při krvácení je dobré mít doma stále po ruce přípravek Blood Stop. Úplným neštěstím se ukázaly být vlasy na koberci. V případě volného pobíhání se ježkům můžou omotat kolem nohou, a to tak pevně, že je třeba je odstřihat. Nejednou se stalo, že si majitel ježka nevšiml omotaného vlasu a na noze zvířete došlo k zaškrcení, které v některých případech skončilo amputací nohy. Stejné problémy může způsobit i dlouhé seno, zvláště u mláďat, která nemají dovyvinutou kostru. Pokud necháváte svá zvířata volně pobíhat po domě či bytě, měli byste úzkostlivě dbát na čistotu podlah, po kterých se ježek pohybuje.

6. Šupinatá kůže - to může znamenat, že ježek má suchou kůži, nebo je napaden roztoči. V takovém případě byste měli jít k veterináři anebo se poradit s chovateli, kteří mají s ježky dostatek zkušeností. Pokud je to jen suchá kůže, ježek si může "zaplavat v kaši". Nevařené ovesné vločky vložte do látkového sáčku, a ponořte do vody, z níž posléze ježkovi připravíte koupel. Ovesné vločky neškodí a ježkům účinně zvláčňují pokožku. Po koupeli je třeba zvíře opláchnout. Na suchou kůži můžeme též použít dětský neparfemovaný olej. O napadení roztoči a jejich léčbě máme samostatný článek.

7. Potrhané uši - měli byste jít k veterináři, který seškrabem z kůže určí, co je příčinou. Velmi často jsou to roztoči nebo plísňové infekce. V tomto případě bude muset veterinář předepsat ježkovi mast, která zastaví onemocnění a pomůže při hojení potrhaných uší.

8. Odčervení - v případě, že je to nutné, odčervujeme odstavená mláďata přípravkem Stronghold pro koťata a štěňata. Před odčervením by se měl provést rozbor trusu, zda je odčervení skutečně nutné a teprve na základě potvrzené přítomnosti parazitů odčervení provést. Ježkům do 500g se dává jedna kapka za krk, od 500g výše jedna kapka za krk a jedna na zadeček. Přípravek Stronghold funguje na vnější i vnitřní parazity a používá se i k léčbě svrabu. Je na předpis veterinárního lékaře.

9. Strupovitost - jedná se o zanícení chlupových folikulů v důsledku dráždění kůže při quillingu, které si zvíře škrábáním následně roznáší po celém těle. Projevuje se zprvu bulkami na kůži, které posléze zarudnou a přemění se v uhříky, které praskají a zasychají ve stroupky. Většinou se strupovitost vyhojí sama do týdne, v případě většího zasažení je třeba léčba antibiotiky do vody. U ježků se používá Enrobioflox, je na předpis veterinárního lékaře. Tato nemoc postihuje téměř výhradně mláďata mezi 6-8 týdny věku. Vzhledem k tomu, že o tomto banálním onemocnění se mezi majiteli ježků téměř nic neví, určitě se jím budeme brzy zabývat v samostatném článku.

 
 
 

Co se týče veterinárních lékařů v ČR, bohužel naprostá většina živého ježka bělobřichého nikdy neviděla, natož aby se jej pokoušeli léčit. Ve většině případů je tedy lepší před návštěvou veterináře zkonzultovat zdravotní stav ježka s chovateli, kteří se jeho chovem zabývají již delší dobu a pravděpodobně se již s některými onemocněními setkali a budou tedy vědět, jak Vašemu ježkovi pomoci. Veterináři se většinou bojí ježky pro nedostatek zkušeností léčit, neboť je velmi málo informací o reakcích ježků na různá léčiva a přípravky.