Co je to chovatelská stanice?

Rozhodla jsem se zveřejnit tento článek, protože spousta lidí nemá zcela jasno v tom, co vůbec znamená termín chovatelská stanice. Ráda bych upozornila, že jak je zde napsáno tento termín chápu já a myslím si, že by ho tak měli chápat i ostatní. Předem si ujasníme několik pojmů.

 

Zájmový a komerční chov

Termín chovatelská stanice souvisí především s chovem zájmovým, nebo chcete-li hobby chovem, nikoliv komerčním. Komerční chovy, je jedno, na který druh zvířat se zaměřují, slouží jako prostředek obživy. Firmy zabývající se chovem zvířat jsou zaměřeny na produkci co největšího počtu mláďat s co nejmenšími náklady. Jejich cílem je tedy zisk. Bohužel pokud chcete zvíře, které Vám bude dělat společníka během dlouhých zimních večerů, výběr z takového chovu nebude úplně nejlepší nápad. Oproti tomu na hobby chovu majitel nikdy nevydělá, neboť se jedná o zájmovou činnost. Zvířata v zájmových chovech chováme proto, že se nám líbí, z důvodu našeho zájmu o sledování jejich způsobu života, případně toužíme po kontaktu s hebkým kožíškem. Zajímají nás, proto si je pořizujeme.

 

Velkochov a malochov

Definice těchto pojmů je poněkud obtížná. Pro někoho jsou hodně tři ježci a jiný jich může mít třeba deset a je to pro něj málo. Obecně lze říci, že ve velkochovech se počty zvířat počítají od desítek až po tisíce, podle chovaného druhu. Chovatelské stanice se řadí mezi malochovy. Konkrétně u ježků většinou počet nepřesáhne 15 kusů dospělých jedinců. Více ježkům by se chovatel ani nebyl schopen dostatečnou dobu denně věnovat. Chovatelská stanice může mít třeba i jednu samičku, od které odchovává mláďata.

 

Chovatel a majitel

Chápání těchto pojmů je u nás poněkud zkreslené, hlavně mezi nechovatelskou veřejností, jejich nepřesným výkladem. Jakýkoliv člověk, který chová doma zvíře, je pro nás chovatel, i když se jedná o chov jednoho starého kocoura. Takovýto člověk však není chovatelem, nýbrž pouze majitelem zvířete. Chovatelem je člověk, který byl majitelem matky onoho kocoura v době, kdy se koťata narodila. Trochu složité, že? Chovatelem je prostě člověk, který odchovává mláďata. Ten, kdo má doma zvíře, které si drží jako společníka, případně za jiným účelem, ale nejedná se o odchov mláďat je majitelem nebo chcete-li držitelem zvířete. Někdy bývají majitelé označováni trochu nepěkným slovem "mazlíkáři". Přitom však tito lidé, kteří nemají žádné chovatelské ambice a zvíře chtějí pouze "na mazlíka" jsou hlavními odběrateli chovatelských stanic, které by se bez nich za chvíli utopily ve vlastních odchovech. Chovatel je tedy majitel zvířete nebo zvířat, který kromě toho, že má zvířata jako kamarády má ještě i touhu odchovávat mláďata, třeba jen proto, aby ostatním lidem také poskytl to potěšení mít doma stejného mazlíka. Z toho je jasné, že chovatelskou stanici může mít doma pouze chovatel, bez ohledu na počet chovaných samic. Jsou chovatelské stanice, které mají pouze jednu samičku a jsou majitelé, kteří mají doma malou ZOO, ovšem svá zvířata nerozmnožují.

 

Chovatel a množitel

To, co tyto dva termíny spojuje, je jedna jediná věc, a tou je odchov mláďat. Množitel chce odchovávat mláďata. Prostě si pořídí pár, je mu jedno jaký, je mu jedno, co se narodí, dá samce a samici k sobě a čeká na miminka. Důvody těchto odchovů jsou takové, jako že jsou mláďata roztomilá, že by samička měla mít mladé nebo že se dají mláďata prodat. Množitelé se nezajímají o rodokmeny, o původ zvířat, o barevné variety a ani o zdravotní stav. Množitele z inzerátu poznáme celkem snadno. Nabízená mláďata mají povětšinou barvu strakatou, perlu mezi barvami "klasik" nebo je velmi často uváděna barva salt and pepper, i když na nás z obrázku kouká krásně čokoládový ježek. Většina množitelů bohužel nedodržuje chovatelský kodex a zajímá je jen a pouze odchov mláďat. Chovatel oproti tomu nikdy nerozmnožuje zvířata bez rozmyslu. Ježci se poměrně rychle množí a fučících zvířat v nezajímavých barvách je stále všude dost. Chovatel se snaží odchovávat mláďata s perfektním zdravotním stavem, dobré povahy a pokud možno atraktivních barev. K tomu patří dobrá znalost předků chovných zvířat, jejich povahy, sledování zdravotního stavu chovaných linií a v neposlední řadě povědomí o genetice. Chovatel páří pouze taková zvířata, u kterých je předpoklad, že mu dají mláďata dobré povahy, bez zatížení genetickými chorobami tak, aby měl kupující předpoklad koupě zdravého a přítulného mazlíka. 

 

Překupník

Překupník je samostatná jednotka a neměl by být vůbec spojován s pojmem chovatel. Je to člověk, který nakoupí zvířata od chovatele (nebo spíše množitele, neboť žádný pořádný chovatel překupníkovi zvíře neprodá) za účelem dalšího prodeje. Překupník se nezajímá o nic, než o obchod a zvířata jdou přímou cestou chovatel - překupník - majitel nebo zoo obchod, odkud jsou prodávána ještě dál. Překupník se zaměřuje na získání velkého počtu laciných zvířat, na která si přisadí většinou dvojnásobnou cenu, za kterou je pak prodává. V případě prodeje do zverimexu si ještě obchod něco přidá a nezřídka se tak v zoo shopech objevují podřadná zvířata za cenu, za kterou si můžete pořídit kvalitní import s rodokmenem. "Záchrana" ježka ze zverimexu nebo od překupníka tím, že si jej za přemrštěnou cenu koupíme vyvolá bohužel úplně opačný efekt, než bychom chtěli, neboť si překupník (obchodník) v domnění, jak mu obchod vzkvétá pořídí další a další zvířata, která bude trýznit v neodpovídajících podmínkách, dokud se neprodají nebo nezemřou. V souvislosti s překupníky se objevují i takové vymoženosti, jako barvení ježků, nejčastěji do oranžové barvy. Barvení zvířat je velmi populární v asijských zemích, obzvláště u ryb. V Evropě již byly zaznamenány čtyři případy barvení ježků, všechna zvířata pocházela od překupníků. Netuším, proč to ti lidé dělají, snad aby se jim díky nevědomosti nechovatelské veřejnosti podařilo ty ubožáky prodat. V každém případě, pokud narazíte na zvíře s nápadně oranžovými bodlinami, které mají být normálně bílé, nekupujte. Patrně se jedná o nepodařený žert překupníka.

typické vzezření obarveného zvířete

 

Ježci a rodokmeny

V prvé řadě bych zdůraznila, že ježek bez rodokmenu není žádné podřadné zvíře. Spousta známých chovatelů začínala se zvířaty, která koupili na teraristických burzách v zahraničí a o původu svých zvířat tak neví zhola nic. Ještě i dnes se objeví zvířata barevně velmi atraktivní, avšak bez známého původu. Bohužel v takových případech si však nemůžete být jisti predispozicemi k různým onemocněním, zda mláďata zdědí povahu po svých rodičích nebo jakou mohou mít barvu, protože všechny tyto faktory ovlivňují u ježků předci až do osmé generace. Chovatelům, kteří drží základní cíle a principy chovu, se plánované rozmnožování takových ježků nelíbí. Není se čemu divit, každý plánovaný vrh by měl být přínosem do chovu, pro vylepšení a posílení dobrých zdravotních předpokladů nebo povahy, odchování zajímavých barev berme jako bonus. Co je však přínosem u zvířat bez původu, u nichž si po několik generací dalších odchovů nemůžeme být jisti, co vlastně máme doma? Kdo plánovaně a soustavně odchovává takové ježky projevuje, řekněme, nezájem o chov na určité úrovni a s tím spojené dodržování chovatelských principů. Není to chovatel, ale pouze množitel. Neodchovává mláďata se záměrem zušlechťovat daný druh, ale jen pro to, že je to zrovna moderní a vidina snadno vydělaných pár korun lákavá.

Tím, že si koupíte ježka s rodokmenem podpoříte chov v nadstandartních podmínkách, s kvalitním krmením a individuálním přístupem ke každému zvířeti. Podpoříte tak chovatele, který svým zvířatům obětuje veškerý volný čas, pokud není zrovna se zvířaty, zabývá se studiem jejich potřeb a chování a všeobecně se jim věnuje daleko více, než velkochovy nebo množitelé. Takový chovatel Vám bude také schopen fundovaně poradit, pokud se s Vaším mazlíkem něco stane. Navíc máte jistotu, že nedostanete vystresované plaché zvíře plné roztočů, případně také březí, jak je to obvyklé u zvířat ze zverimexů.

S ježkem můžete získat dva typy rodokmenu. Jsou jimi Rodný list (také Birth Certificate či výpis předků) a Registrační certifikát u mezinárodního či národního registru. Jaký je mezi nimi rozdíl? Dost podstatný.

Rodný list si vydává chovatel sám, většinou obsahuje jméno, datum narození, barvu a dvě generace předků. Nejsou zde žádné záznamy o prodělaných chorobách, o dědičném zatížení spojených linií a chovatel si tam prakticky může napsat co chce, obzvlášť to bývá problém při určování barev. Dobrým chovatelským stanicím tyto rodné listy slouží hlavně jako informace o původu zvířete pro potencionálního kupce, z důvodu tápání v určování barev ježků u mnoha chovatelů a nulové výpovědní hodnotě o zdravotním stavu zvířete nemají však tyto výpisy žádnou chovatelskou hodnotu.

Registrační certifikát obdržíte k ježkovi, jehož chovatel má zaregistrovanou chovnou stanici, resp. chovné stádo. Registry jsou národní (německý, maďarský, finský, britský) a mezinárodní (IHR). V mezinárodním registru jsou shromažďovány veškeré údaje o zvířatech, včetně jejich zdravotního stavu a dědičného zatížení nemocemi, která jsou majitelé povinni do registru hlásit. Pokud znáte ID (identifikační číslo) zvířete, můžete se tak dozvědět třeba na jakou chorobu zemřel jeho pradědeček a tím eliminovat posílení předpokladů této choroby v chovu nalezením vhodného partnera, jehož předci danou chorobou netrpí. Nemusíte být zapsáni přímo v centrálním registru IHR, je dostačující zvířata zaregistrovat v některém z národních registrů, které data do IHR posílají. Bohužel to nedělají všechny. Registrační certifikát tedy obsahuje jméno, ID, datum narození, barvu a zpravidla 4-5 generací předků. Správné určení barvy zvířete registrátoři kontrolují, pokud si nejste jisti, můžete je o určení barvy přímo požádat.

 

Oficiální a neoficiální chov

Mezi oficiálním a neoficiálním chovem je rozdíl v organizaci. Nejen v organizaci provozu, ale hlavně v organizaci, která zastřešuje oficiální chovy. V našem případě je to IHA (International Hedgehog Association), příp. některá z národních organizací propojených s IHA. Tím, že je chovatel členem některé z těchto organizací a má registrovaná zvířata, dává najevo svůj zájem o kvalitní chov podle určitých pravidel, chovatelského standardu a dodržování etického kodexu chovatele. Neoficiálním chovem dává chovatel především najevo svou lenost a nezájem o svou vlastní informovanost a vlastnosti odchovaných zvířat. Tím pádem i nezájem o potencionálního zákazníka, kterému pak své odchovy prodává. Pravidla stanovená IHA nejsou náročná ani složitá, aby je každý chovatel nemohl splnit. Neoficiálním chovatelem se tak často stávají množitelé, kteří tato pravidla odmítají respektovat a není pro ně prvořadá životní pohoda chovanců. Velmi často se také chovají neeticky (např. rozmnožují chovatelsky nedospělá zvířata, nedodržují dostatečné pauzy mezi porody a zbavují se starých či neplodných zvířat - přeci když je zvíře mým mazlíkem, vybuduji si k němu určitý citový vztah a nedám ho pryč jen kvůli tomu, že již nemůže mít mláďata), jejich cíle se neshodují s cílem odchovávat kvalitní zvířata a chtějí jen a pouze vydělat.

 

Kdo může tvrdit, že má chovatelskou stanici

Prakticky kdokoliv. Bohužel není zákon na to, aby někomu zakázal říkat, že má chovatelskou stanici, dokonce to můžou říkat i lidé, kteří nemají žádné zvíře. Mít chovatelskou stanici je dnes moderní hlavně mezi puberťáky, kteří si domů přinesou ze zverimexu dvě myši a na internetu se pak prezentují jako CHS nebo jako NCHS - neoficiální chovná stanice. Bohužel jsou jistá slova, která na lidi působí jak mávnutí kouzelného proutku (většinou pocházejí z angličtiny, př.: manažer - představíme si dobře oblečeného pána vydělávajícího těžké peníze, sales assistent - toto dobře vypadající slovo může znamenat i pouhou prodavačku a jedno trochu humorné - pod kosmetičkou podlahových krytin si málokdo představí upocenou matronu co myje v baráku schody). Mezi taková slova patří i termín chovatelská stanice. Potencionální kupec se tak domnívá, že si kupuje zvíře od chvatele z oficiálního chovu. Jaké je však jeho rozčarování, když zjistí, že si koupil ufučenou ježatou kouli, která mu ještě ke všemu za pár měsíců pojde na vrozenou vadu. Za vinu to pak dává všem chovatelským stanicím bez rozdílu a chovatelům zvlášť a neuvědomuje si, že se nechal podvést množitelem, jehož jediným cílem je mládě prodat a vydělat tím trochu peněz.

 

Oficiální chovatelské stanice

Jak tedy vypadá skutečný chov na úrovni?

1. Chovatelská stanice je registrovaná v národní nebo mezinárodní organizaci. Výmluvy typu "mně ten oficiální chov nevyhovuje" nebo "odchovávám takové barvy, že registrovaný být nepotřebuju" znamenají pouze to, že chovateli nevyhovuje odchovávat zdravá mláďata s dobrou povahou nebo že jsou pro něj barvy přednější než zdraví vlastních odchovů.
2. Chovatelská stanice má odchovy. Kdo neodchovává mláďata, nemůže být chovatelskou stanicí. Kdo pouze vlastní zvířata, ale nemá odchovy, je majitel / držitel. Jak často stanice odchovává vrhy není rozhodující.
3. Odchovává mláďata s rodokmenem. Pokud chovatel odchovává vrhy bez rodokmenů a na neregistrovaných zvířatech, jedná se pouze o množitele.
4. Odchovává mláďata pro zlepšení zdravotních předpokladů druhu, pro dobrou povahu a zajímavých barev. K tomu je nutná dobrá znalost genetiky. Dát k sobě pár a říkat si "uvidíme, co z toho vyjde" je výsadou množitele. Chovatel má chovatelský plán promyšlený několik generací dopředu a ví přesně, čeho ve svém chovu chce dosáhnout.
5. Chovatel je zodpovědný. Je zodpovědný za výběr rodičovských párů, za socializaci mláďat, za zvířata vyřazená z chovu... Etický kodex chovatele je pro něj "modlitbou" kterou si již ani nemusí opakovat, neboť jej má pevně zažitý. Zodpovědnost chovatele nekončí tím, že se zvířetem v krabičce opustíte jeho odchovnu. Měl by Vám být v případě potřeby vždy k dispozici a poskytnout odbornou radu a pomoc.

Pokud "chovatelská stanice" některý z těchto bodů nesplňuje, neměla by být chovatelskou stanicí ani nazývána. Bohužel ne všichni si to plně uvědomují a v horších případech se jedná i o záměr a matení laické veřejnosti.

Doufám, že pokud se najde někdo, kdo v těchto termínech měl doposud chaos, že jsem mu aspoň trochu pomohla rozšířit obzory.