Trocha etologie nikoho nezabije
Přivezli jste si domů ježka, máte ho týden, dva a on frfle... To je problém, se kterým se na nás obrací kopec lidí, se kterými ani nemáme nic společného, nebo tyto dotazy často čtu na ježčích diskuzích.
V první řadě je třeba si uvědomit, že afričan je stále polodivoké zvíře ovládané především pudy. Mě někdo vykořenit z domácího prostředí, tak se týden ani nevy... a to vím, co se se mnou děje a kde jsem. A co takový malý tvor, který si zatím v poklídku žil tam, kde se narodil. Ten to prostě nechápe, navíc když ještě co chvíli mění bodliny, rostou mu zuby a svým založením je dost konzervativní a každou změnu poměrně těžko nese.
Pokud je Váš chovatel co k čemu, u ježka, který má nějakých 8 a víc týdnů už dokáže poměrně dobře odhadnout jeho povahu, ovšem stále pouze na základě toho, jak se chová v prostředí, které důvěrně zná. Lze předpokládat, že takový zase bude, až definitivně přebodlí, až si zvykne, atd. Hodně však záleží i na přístupu nového majitele. Pokud se budete ježka bát nebo si myslet, že se bojí on Vás, pravděpodobně si cestu k sobě nikdy nenajdete. Ježek si v novém prostředí na svůj bydlík zvykne poměrně rychle, a protože je to zvíře dost teritoriální, bude se Vás snažit zastrašit, abyste mu nestrkali ruce do "obýváku". To je zcela normální a od majitele překonání tohoto chování vyžaduje jistou dávku odvahy, trpělivosti a urputnosti. Když ježek fučí a ježí se v ubikaci a na ruce se rozbalí, je všechno v pořádku. To je ten začátek cesty, ze kterého pak můžete "nastartovat" nejdříve toleranci Vaší osoby ježkem a po nějakém čase i získání jeho důvěry. Všechno ale trvá. Ne dny, ale týdny i měsíce. Když už si budete myslet, že je vše ok a konečně máte z ježka kámoše, přijde další quilling a ze dne na den jste opět na začátku. Toto soužití trochu připomíná soužití s kočkou - ta si také bude vždy dělat co chce, obydlí Váš dům, Vaši postel, vše Vaše se stane její ve chvíli, kdy překročí Váš práh a Vás bude pouze milostivě tolerovat do chvíle, kdy podle jejího názoru uděláte něco špatně. S jediným rozdílem, že kočka Vám nepropíchne dlaň milionem bodlin ve chvíli, kdy se na ni blbě podíváte...
Jestli jste se rozhodli pořídit si ježka proto, že jste viděli fotky a videa, jak se nechají otáčet na záda a škrabat na břiše a přišlo Vám to děsně "cute" a "aw...", tak na to velmi rychle zapomeňte. Jako můžete kápnout na povahu "mouchy snězte si mě", takovou má tak jeden ježek z několika tisíc. Ale u něj také na nějaké škrabání na břiše zapomeňte, protože zpravidla se jedná o zvířata hodně aktivní a ta se na záda otočit jen tak nenechají a když už se Vám to podaří, bude se jéža stejně snažit co nejdřív postavit na nohy a zdrhnout. U zbytku ježků jsou tyto příspěvky vykoupeny notnou dávkou empatie, trpělivosti a mořem času, než se majiteli podařilo se dostatečně vcítit do ježkových potřeb.
Může se stát i to, že ježek i když při převzetí v rukou majitele byl hodný a nechal na sobě dříví štípat si s Vámi prostě nesedne. Pořekadlo, že Vám někdo nevoní u ježků tak nabývá docela reálný rozměr. Ježek má velmi citlivý nos a když mu opravdu nevoníte, můžete se i rozkrájet a po zbytek života ho budete mít pouze na koukání. To poznáte jednoduše - ke všem ostatním, komu ho dáte do ruky se bude chovat "slušně", jenom u Vás bude odmítat vystrčit nos z klubka.
Někteří lidé se ve svém trápení dostanou dokonce až ke kousání.
Ježek může kousnout při seznamování. Pro seznamování mají svůj speciální rituál, kdy olizují nové, zajímavě vonící předměty, potom si vytvoří v tlamě pěnu, kterou si nanáší jazykem na bodliny. Někoho to může i vyděsit, protože ježek s hlavou naruby prohnutý jak luk s nohama trčícíma na všechny strany vypadá jak při epileptickém záchvatu. Při tomto olizování někteří náruživci začnou novou věc až okusovat no a hádejte, co bude ta první věc, na které se "podepíšou". Přesně tak, Vaše ruce. Každopádně toto seznamování je nutné vydržet a nechat ježka jeho rituál dokončit, protože jak si Vás "nezapamatuje" bude to zkoušet pořád a zpravidla pak od olizování přejde rovnou k zakousnutí ruky, která mu furt před tlamou cuká někam pryč. Když máte dobrého chovatele, ukáže Vám fígl, jak se s ježkem seznámit, aniž byste pocítili jeho zuby. Když ne, musíte si na to holt přijít sami. Každopádně není dobré ježka nechat, aby Vás vyloženě kousal. Ježour kouše stylem jak pitbul, že se zakousne, nepustí a ještě se zapře nohama a trhá, takže i když krev vyloženě neteče, je to docela bolestivé.
Tím se dostávám k druhému případu, kdy ježek kouše. Zpravidla se toto chování projeví u dospívajících samců. Z daleka ne u všech, ale stává se to dost často na to, abych to tu zmínila. Pokud Váš ježek začne kousat, snažte se předvídat a vyhnout se situacím, kdy různé části Vašeho těla skončí v ježčích zubech. Ono ho to celkem baví a nechápe, že Vás to bolí. Bohužel to má hodně společného s dominancí a nedá se to nijak odnaučit. Jen a pouze důsledným vyhýbáním se zubům a modlením, aby ho to někdy přešlo.
Posledním případem, kdy ježek kousne je, když už Vás má plné zuby. A udělá to i ježek, který jinak neublíží mouše. S tímto jsem se dost často setkala na výstavách, kdy ježour byl posouzen, šel do rozstřelu v kategorii a třeba i o šampiona a celý den mu návštěvníci nedali pokoj a stále na něj někdo hrabal. V takových případech je to bez jakéhokoliv varování, zvíře se ani nenaježí ani nezafučí a rovnou se zakousne do první ruky co mu přeletí před čumákem.
Abych tedy na ně jenom "nekydala špínu"; s naprostou většinou ježků se dá "domluvit", když se s nimi opravdu a nesobecky domluvit chcete, máte dostatek pochopení pro jeho potřeby a přemýšlíte nad tím, proč dělá to, co dělá. Bohužel díky dnešnímu konzumnímu způsobu života je čím dál obtížnější najít majitele, který by jednak četl (to se dnes nenosí, páč to není na insta nebo YT a má to víc jak dvě holé věty) a druhak o přečteném i přemýšlel. Když se chcete s ježourem dorozumět, tak Vám nic jiného ale nezbývá. Chovatelé, kteří něco o ježcích ví Vám své vědomosti buď předají osobně, nebo píšou. A je dobré je poslechnout, vyptat se jich na radu a nemyslet si, že jste zkoukli tři videa, tudíž si se vším poradíte sami, nebo že Vám lhal, když údajně mazlivého ježka po třech dnech v novém domově nemůžete škrabat na břiše. Chovatel zná zvíře nejlépe a nikdo jiný Vám tudíž lépe neporadí, jak na něj. Obvykle se vyslechnutím dobré rady a jejím aplikováním v praxi ta cesta k ježčí duši dá dost významně zkrátit. A btw. tomuto se říká chovatelský servis, který je v ceně zvířátka a je tedy k němu poskytován zdarma. Vyžadujte ho ;)